FS Dupák: Starší články 2004

Vánoce ve sladkých Slatiňanech (17.12.2005)

Přijali jsme pozvání od Formanů ze Slatiňan a udělali jsme dobře! Vypravili jsme se 5 osobními auty a 1 prázdnou dodávkou s rekvizitami. Od 16.00 jsme měli v tamější Sokolovně zkoušku včetně společného nácviku závěrečné koledy s potancováním. Již po zkoušce jsme byli odměněni teplými párky, plně k dispozici a k chuti byl kromě pípy horký čerstvý svařák s ovocem. „Tak děkujeme a jedeme dom.“, vtipně prohlásil Petr. Na vystoupení jsme tedy byli výtečně posilněni.

Úvod 1.poloviny večerního představení patřil Dupáku – tancům Setkávání, Dupák a 1 písni muziky. Z vystoupení Formanů bych chtěl vyzdvihnout velmi dobře nacvičený vícehlasý zpěv vánočních koled.

Po přestávce ve 2. polovině večera přišla řada na pastýřskou hru a oživlý betlém v našem podání. „Vstávejte pastýři ožralí, neboť jsem od Boha poslaný, že máte do Betléma jíti...“, měl proshlásit anděl. Neboť výkon pastýře Jana přiopile působil. Okno stabilní jako Windows XP mu nedovolilo vzpomenout na větu: „Monika kramářova, cukrkandl, fíky má!“ a namísto toho ze sebe vydal jen „Andulka ehm, ah ..“.

Jan se nenápadně vytratil z pódia a do Betléma se přestrojil za krále. Přišel k jesličkám pozdě, v červeném županu a bez zlaté koruny! Měl se co klanět, aby mu to nemluvně Ježíšek odpustil.

Velkou radost z Jana neměla ani „ovcekoza“ Gábi, která v Betlému ztvárnila svou životní roli pod chlupatým přehozem. Opomeneme-li anděla, marně zadržujícího smích, bylo vánoční vystoupení Dupáku … velmi vydařené a velmi odměněné. Prohloupil, kdo hned po vystoupení odjel a nezúčastnil se rautu.

Hotel Amber (22.11.2005)

Vystoupení v královéhradeckém hotelu Amber u příležitosti akce pořádané ovocnářskou a šlechtitelskou unií ČR bylo skromné, co se počtu vystupujícíh týče (2 páry) i co do délky programu (asi 15 minut). Přesto bylo odměněno nejen potleskem diváků (a to především z Moravy), ale také pivem z experimentálního pivovaru v Žatci a chutnou večeří o třech chodech.

Hotel Horizont – Pec pod Sněžkou (21.11.2005)

Bylo to první letošní vánoční vystoupení a snad proto se podařilo, že odjezd autobusem proběhl bez komplikací a včas. Na nikoho se nečekalo a nic se nezapomnělo. Už v autobuse začala zkouška na vystoupení, při které se Tomáš snažil ukrást repliky jak Martinovi tak Radkovi, ale nevyšlo mu to. Náš lidový vypravěč Vašek se nám pro změnu snažil vysvětlit, která vesmírná tělesa obíhají Zemi, koho obíháme my a co všechno se točí, ale ani on nebyl příliš úspěšný. Po příjezdu jsme všichni obdivovali sněhovou peřinu, která na horách napadla a pak, ač neradi, jsme museli vyjít kopec až k hotelu. Ne všem se to povedlo bez pádu a tak se někteří páni ukázali jako gentlemani a nabídli dámám rámě.

Pak už rychle do kostýmů a hurá na jeviště. Krušné chvilky nám připravila Mia, která se tak ponořila do zpívání při panně Marii, že málem ani nevstala. Při poslední koledě – Narodil se Kristus pán, s námi diváci dokonce zpívali.

Po vystoupení nás čekala zákeřná cesta k autobusu! To jsme popadali všichni a kolikrát to byla vlna pádů. Jedině u Kláry a Lenky to vypadalo nadějně, ale těsně u autobusu i ony dvě podlehly zemské gravitaci.

A cesta domů? Snědla se Klárčina vánočka, sdělovali jsme si dojmy a těšili se domů do peřin-tentokrát už nikoli sněhových.

Po předchozí ostravské zkušenosti s autobusem, byl tentokrát vybrán vhodnější dopravní prostředek - automobil. Zprvu to vypadalo, že vytvoříme nový rekord v počtu osob naskládaných v jediném autě značky Škoda. Nakonec však Tomášova zánovní hnědá škodovka zůstala smutně stát před Médiem, neboť aut bylo dostatek.

Do Zdechovic, obce rozprostírající se nedaleko Přelouče a poskytující industriální výhled na vysoký komín a 3 masivní chladící věže Chvaletické elektrárny, jsme dorazili postupně již za soumraku. Sejít se u paneláku už nebyl vůbec žádný problém. Vždyť tento zdechovický mrakodrap vyčníval a tyčil se do výše stejně jako Pavel M. v našem souboru. Obyvatelé Zdechovic se však přesto snaží dokázat, že to není vesnice, kde "zdechnul pes". Konečně díky tomu jsme cestu z Hradce už vlastně znali, protože to bylo už naše třetí účinkování na různých kulturních akcích zde.
Tanečním parketem bylo asfaltové hřiště. Staronová flétnistka Lenka se ukázala, zaskočila v muzice, čímž tanečňák i sama sebe zaskočila. Toto vystoupení bylo zároveň premiérou pro Týnku B., která se v zápalu tance dokonce zranila, a to nečekaně při písničce „Pan Pavlík“. Můžeme proto klidně prohlásit, že se do Dupáku zapsala vlastní krví. Počasí nebylo to tentokrát nejen na koupání, ba ani na tancování. Nakonec jsme byli ještě rádi, že nás hřála záře reflektorů a dlouhý potlesk diváků...

1. veřejné krojové provedení sletové skladby Tance domova – Ostrava (17.9.2005)
Cesta do Ostravy byla zelená – veltlínsky zelená, trochu rulandsky bílá a červená. Ještě zelenější byli někteří cestující. Než se zazelenali, byli zvuční a hluční, až zelenal pan řidič. Pavel A. zpíval vysoké C, Mia vysvětlovala, že na kocovinu je nejlepší zelený ledový čaj od Bonaquy. Jiný člen testoval měkkost dámských hrudníků, protože mu Pavlínka řekla, že si to má v Ostravě užít.

V autobuse se o zábavu nestarali pouze členové Dupáku, ale také Doubci a soubor Dykyta. Jen co se uklidnili naši zelenáči, převzal vedení zpěvem Doubek. Souboru Dykyta jsme zapůjčili dva naše tanečníky - Radka a Honzu. Cesta se po pár hodinách začala zdát nekonečná, hlavně pro některé jedince. Množství vypitého alkoholu se začalo ozývat a hodné sestřičky Emil a Gabča nestíhali podávat igelitové pytlíky... Copak podávat, ale shánět od ostatních cestujících!

Ubytování na kolejích bylo pohodlné, za tu cenu luxusní, jen krátké. Ráno nás čekalo mystifikační buzení od Martina a Pekyho o pár minut dříve. Snídaně byla bohatá (pro představu obsahovala i jogurt a jablko kromě obligátních marmelád, másel s rohlíky atp.). A pak honem na nácvik sletové skladby. Autobus nás dovezl k zimnímu stadionu v Porubě. Nemilé bylo zjištění, že všechny soubory z Čech mají dohromady jednu šatnu se společnými záchodky a sprchami!

A začal očekávaný „secvik“. Nejprve jsme se přivítali s Milošem Vršeckým, který nás opět přesvědčil, že nás má všechny do jednoho rád. Bez předchozí přípravy jsme zatancovali příchod a další části tance nám nečinily problémy, kromě přechodu na lunetu. Velice nás potěšily naše ostravské muzikantky Lenka s Janou, které se na nás přišly podívat a drželi nám pěsti a ukazováky na fotoaparátu.

Odpolední představení začalo Sokolskou cvičební skladbou. Dále byli k vidění akční karatisté, Lentilky, taneční škola Akcent s disko tanci – „Extáze 24“ a „Klony útočí“. Na závěr programu vtančilo na ledovou plochu 208 párů z Čech, Moravy a Slezka. Holky muzikantský drželi palečky opravdu pevně, neboť jsme se i bez problémů dostali na lunetu a nadšeně zamávali nepočetnému publiku. Po posledních krocích se ozval aplaus a příjemná moderátorka oznámila, že to byl ohromný zážitek! A byl, nejen pro ni, ale i pro účinkující. Atmosféra na parketu byla uvolněná, živá a hlavně celé masové vystoupení bylo synchronní.

Jediný odvážlivec (nebo zapáchající? zapáchající odvážlivec?) se nakonec po vystoupení vrhl do sprch, a sice vysoce postavený člen Dupáku! Cestou domů voněl... A voněl... A tak cesta zpět nebyla zelená, ale i tak se nesla v duchu nekonečného příběhu.

Jarmark v Mladé Boleslavi (13.9.2005)
Sobotní výprava tanečního a pěveckého souboru Dupák do Mladé Boleslavi se začala dramatizovat v autobuse už v 6.05hod. u Média „Čekáním na Václava“. Telefonicky bylo nemilo zjištěno, že vypravěč nejede, ale prý se den předem omlouval Pepíkovi, kterého jsme nabírali až v Jičíně. Druhým chybějícím byl Tomáš, kterému selhalo spojení do HK na jeho neznačkovém mopedu. Vraceli jsme se pro něj zpět k Adalu. Byli jsme konečně všichni, vedoucí zájezdu Pavla (po domluvě s panem řidičem) rozhodla, že první benzínka bude ještě v HK. Jak jsme byli rádi, když jsme s hodinovým zpožděním vyrazili. Pan řidič se nestačil divit, že za 1hodinu ujel pouze 8kilometrů. Cesta se nesla v duchu dospávání nenaspaného.

V Mladé Boleslavi jsme chvíli bloudili, dokud se pan Pavlík nezeptal na cestu, kterou stejně věděl. Na hrad jsme dorazili dříve než včas a mohli si tak před 1. vstupem v klidu odpočinout, zchladit vyprahlá hrdla či prohlédnout krámky, hrad, náměstí. Naše šatna byla snímána kamerami, tak si někteří připadali jako v domě Velkého Bratra, ale naštěstí se tak nechovali. Pavla rozdala pivní kartičky, tedy vítanou inovaci stravenek, neboť tekutý chléb národa našeho... Pozn.: Tímto prosíme a žádáme další hostitele našich vystoupení, aby se nad touto možností občerstvení zamysleli, neboť mj. Zlepšuje výraz účinkujících!

K našemu velkému potěšení se objevila, pro některé členy známá tvář paní Špalkové (babičky bývalé členky DFS Červánek Báry Hlaváčkové). Pod svá ochranná křídla si ji vzal Martin S., nebo tomu bylo naopak?

Vystoupení bylo uvolněné a velmi veselé. Vystoupili jsme ve dvou blocích, které se opakovaly.Celkem tedy čtyři 30timinutové vstupy. Co vstup, to více diváků, co vstup, to více humoru a nálady na jevišti a snad i v hledišti. Jednoduše řečeno, užili jsme si to. Někteří dva tanečníci dokonce tak, že během tance Setkávání a Žert přestávali tancovat, a místo toho sledovali a pobízeli ostatní potící se páry! „Vod země! A do země! Hobluj! Vorej! Tancuj!“ zněly výkřiky tanečníků. „Pane Pájo, zahrajte mi! Muziko, Dupák a pěkně vod podlahy …!“ si poroučeli tanečníci. „No jak řikáš“, odvětil vícekráte pan Pavlík. Do tohoto se navíc ozývaly neslyšitelné pokyny a sdělení primáše muzice o tempu a následujících partech.

K obědu se podával výživný guláš s chlebem na stojáka a nebo sedáka v šatně. A co bylo k vidění na jarmarku? Ručně malovaná trika, bižuterie, keramika, skleněné figurky, občerstvení (to pochopitelně nejen k vidění), dětský folklórní soubor s představením Dětská beseda a loutková divadlo s pohádkou, která uchvátila mnohé Dupáky.

Záskok aneb Víťa (4.9.2005)
S čerstvým odchodem Helenky do náručí matičky měst se obsazení prvních houslí stalo choulostivým problémem. Na páteční vernisáži se zavázal tuto oběť postoupit vedoucí muziky José. Ale při rozehrání v šatně se ale necítil zrovna sebevědomě. Ve chvíli rozpačité pauzy si začal 1. housle ze Sousedské jen tak hrát kontráš Víta. Překvapený José se zmohl jen na "Dneska hraješ Ty". Nutno podotknout, že Víťoš už tenhle part skutečně hrál, a to před deseti lety před svým odchodem na školu ve Zlíně. Co se v mládí naučíš...

Festival, svatby, soustředění.. (24.8.2005)
   Folklorní soubor Dupák žije i o prázdninách. Jen nelze počítat se členy, které tráví dovolené mimo domovinu. Zato je asi víc času na svatby a jiné společné akce plus individuální životní kroky jako přijímací zkoušky na vysoké školy, brigády atd. Tak o těch společných zážitcích:

   Prázdniny se započaly společným pobytem asi 9 lidí u Klárky na chatě v Choustníkově Hradišti. Z delších pěších výletů nakonec sešlo díky počasí, tak jak se na nás letos v létě vyřádilo: provazy deště se střídaly s úmorným vedrem.
   Koncem července se odehrála po předlouhé době svatba našeho člena - tím šťastným / nešťastným (škrtněte, co se nehodí) byl klarinetista Honza. Zpečetil tím zároveň konec své muzikantské činnosti, neboť se už z kraje roku odstěhoval do Jílového u Prahy.
   Někteří "Dupáci" již tradičně dělají vedoucí na prázdninovém "hudebním táboře" dětského souboru Červánek. Někteří si tam dokonce ještě zatancují! Tak tomu bylo i letos v první polovině srpna, kdy Červánek konal letní soustředění v odlehlém kraji na Vysočině. Zde odkaz na stránky o této akci.

MFF U nás na Náchodsku, Červený Kostelec, 19.8.05. Ač jsme měli odjezd na páteční program Višegrádské čtyřky naplánovaný do detailu, cesta do Červeného Kostelce se protáhla o třičtvrtě hodiny. V Hradci se konal Hip-Hop festival, v Trutnově rockový festival, konala se také rekonstrukce výpadovky z HK na Jaroměř/Jičín a navíc pátek, nešťastný den pro motoristy... Kvůli zpoždění jsme se museli začít hned převlékat do krojů. Tomáš pozapomněl všechny věci kromě košile doma, tak začal vyměňovat (boty s Víťou, kalhoty s Komárem a vestu odebral Vaškovi). Naše pásmo se skládalo z Měkkoty, Sousedské, Dupáku, Krajiny a Setkávání. I s mírnými obtížemi se nám to povedlo, hlavně že jsme stihli vlastní vstup. Během volna si někteří plnili žaludky pivečkem či jídlem, jiní potkávali staré známé a všichni se alespoň po očku zajímali o program. Jako poděkování za vystoupení jsme dostali drobné pozornosti, které za velkého aplausu převzala Pavla spolu s Miluščinými neteřemi Aničkou a Kačenkou. Tohoto momentu využil námi milovaný Viťoš a všem divákům oznámil to, co se Pavla snažila udržet v tajnosti i před námi. Slavila narozeniny! Kulaté! Dostala perníkové srdce a samozřejmě sladkou hubičku. Tak ještě jednou Pavli, všechno nejlepší!
V hlavním večerním programu, který se jmenoval „S folklorem za oceán“ se objevili i naši hosté z loňské májky a to členové souboru Mbuda Afrika z Konga. Rytmy jejich bubnů donutili obecenstvo k tanci a jeden mladý, asi 8letý odvážlivec šel tancovat na pódium! Tam se ho ujal jeden z afričanů a jak se říká, zapařili spolu. Největší aplaus sklidil soubor z Jakutska, a tanečníci se šavlemi z Gruzie.

O den později nastal den D a další svatba! Vdávala se naše Jíťa, kdo bude následovat?! Z Hradce vyjela čtyři auta, ve kterých seděli natěšení tanečníci i muzikanti.... Ale po chvíli jsme zjistili první problém! Ups, nemáme rýži! Všechna auta našla cíl cesty. A teď jenom čekání na Jitku... A už se zpoza rohu vynořilo auto a v něm krásná nevěsta!! Rozdává úsměvy a občas připomíná herečku, čehož si můžete všimnout na fotkách. Většina slečen z Dupáku se bála, že budou brečet, proto si vzaly zásobu papírových kapesníků. Pan oddávající byl ale velice příjemný a vtipný člověk a svatebčané brečeli spíše smíchy než dojetím. Netrvalo dlouho a z Jitky Votřelové se stala Jitka Míčová. Tohle jméno se k ní moc hodí, na tom se shodla většina Dupáků.
Po obřadě jsme Jitku očepily a předali ji dar za všechny přítomné i nepřítomné členy. Popřát jim přijeli i policisté na koních, což bylo krásné pokoukání. Jestli si myslíte, že jsme odjeli s prázdnou, tak to se mýlíte. Dostali jsme koláčky, zákusky, dva dorty a taky něco k pití.

Večerní soustředění v tělocvičně hradeckého Adalu bylo tedy zpestřeno, nebo spíš ochuceno výtečnými zákusky a dvěma punčovými dorty od Jíti. Zákusky byly tak dobré, že se nesnědly..! Trochu nelogické, ale muzikantky je neměly před očima. A tak se Lenka V. obětovala a vzala je domů, do lednice... Druhý den soustředění v neděli jsme „celej den dělali blbou sletovku“. Skutečně, skladbu Tance domova pro 60 párů na Všesokolský slet 2006 jsme si NEJEN připomněli, ale pilovali a pilovali, např. polky nebo kvapíky. Účast tanečníků byla hojná, 11 chlapů včetně chlapců a 13 dívek, účast muzikantů podprůměrná. Muzikanti zato natočili soukromý přísně tajný videoklip, ve kterém nacvičovali výraz, úsměvy i komunikaci mezi sebou. Aby nikdo nemohl říkat, že komunikace mezi muzikanty vázne!

Pro omezený počet tanečníků a muzikantů byl včerejší zájezd do hotelu Arnika v Rudníku u Trutnova. I tak se posádka 4 aut vešla na parket jen tak tak. To platí o délce a šířce "pódia", ale co se týče výšky, bohužel ani to. Díky tomu nebylo třeba starat se o výraz, stačilo sledovat třeba slalom Pavla M. mezi lustry a všem hrál na tváři potutelný úsměv. Veškeré výskoky či zvedačky byly na vlastní nebezpečí. Za 40minutový výkon jsme všichni byli předem odměněni obnovenou dodávkou elektrického proudu, a poté kromě potlesku a honoráře i několika obloženými talíři, o jejichž obsah se strhla nefalšovaná rvačka:-)

Dnes odjíždíme na několikadenní soustředění do oblíbených Lázní Rezek u Nového Města nad Metují. Kromě "sletovky" se má dostat i na nové 2 tance z připravovaného pásma, jak rozhodli vedoucí. Co koupání a co houbaření, o tom rozhodne zas počasí...

Sjezd rodáků Dobré Vody (13.6.2005)
   Tentokrát jsme se vydali na cestu auty (přesně pěti). Cestu nakonec našli všichni i když s menšími problémy. Po příjezdu se nás ujali milí hostitelé, celá rodina Ludvíků od malé měsíční Johanky, přes Anežku, Verču, Hanku, Martina a pana a paní Ludvíkovy. Vašek nezahálel a při prvním posezení v altánku nám začal líčit „vtipnou“ příhodu z cest na kole o zajíci a srnce. Většinu ale zaujala vynikající buchta s vlašskými oříšky, po které se velice rychle zaprášilo a někteří jen tak tak urvali kousek pro sebe.
   Posezení bylo krásné, ale museli jsme chtě nechtě do krojů. Nejprve nás čekal průvod vesnicí. Ono se řekne vesnice, ale tahle je velice dlouhá. Muzika i s posilou Ondrou z Kvítku hrála jednu vypalovačku za druhou, někteří zpívali, ale většina se snažila naučit umění malých mažoretek, které šly před námi. Nejvíce vynikala Martina, Zajda a Arnoštík.
   Vystoupení se nám samozřejmě povedlo, i když místo plánovaných tří bloků jsme zahráli pouze dva. A nebyli bychom to my Dupáci, kdybychom se nevrhli na jídlo a pití všeho druhu!! Poté jsme obdivovali mladé hasiče, kterým to ne vždy vyšlo, ale to nevadí.
   Po vystoupení jsme navštívili nový Martinův bar s velice zajímavou dekorací červené barvy. Anežka přemluvila pár děvčat ke hře „Člověče, Krtek“ a k pexesu, kluci hráli kulečník a Verča si hrála na barmanku a DJ-ku naráz. Jo, šlo jí to. Poté pan Ludvík zavelel k odchodu do kulturního domu, kde se konala zábava. Střídaly se vždy tři dechovkové písně a tři vypalovačky. Postupně ale začaly naše řady řídnout a nakonec zůstal „pouze“ jeden muzikant a to Vašek a sedm tanečníků. To nás neodradilo a pořádně jsme to tam roztočili! Někteří až moc. K ránu (kolem druhé) jsme se vydali do hajan.
   Po probuzení na nás čekala vydatná snídaně a milé povídání s hostiteli. A pak jsme museli, ač neradi, nabrat směr Hradec Králové.

Společné sobotní odpoledne začalo pro mnohé již shlédnutím dětského pořadu v Adalu nebo scénického pořadu „Cesty“ v Klicperově divadle, který pro nás přichystal milovaný Miloš Vršecký. Poté jsme se plni očekávání přesunuli do Piletic na pořad „Přijďte pobejt aneb smyslů plný večer“. Jeho dramaturgie byla v rukou našeho Martina Samka, pořad na místě řídila Pavla, do jejího řízení ovšem výrazně promlouvalo počasí. Ale na dobré náladě to opravdu neubralo. Na chuti k jídlu taky ne, Dupáci se hned po příjezdu všichni vrhli na Pavlu s žádostí o stravenky a pak už si nechávali dávat na talířek řizek, jitrničku, zelí, koláče, gulášek... Ale, že nám chutnalo!!! Hostující umělci, kteří zpestřili folklórní rámec festivalu, sklidili aplaus, ať už to byl Žalman a spol. či Divadlo DNO s naší Markétou Stránskou. Ke zpestření lidového stylu patřil i koncert známé skupiny Kabát, odehrával se sice několik kilometrů vzdušnou čarou daleko, ale prostranství za stodolou se vyloženě nabízelo k jeho poslechu. Závěr zábavy přešel ve spontánní tancování a zpívání a nad ránem se nikomu nechtělo domů.

K loučení s festivalem si nás Pardubičáci zavolali na závěrečný pořad na zámku. Vystupovali jsme s pásmem Setkávání a mělo to zádrhel, náš sólista nám onemocněl. Všechno se tedy musel na místě naučit Pavel M., ale nezapřel duši tanečníka a zvládl to. Na pódium jsme nastoupili po temperamentních Slovácích a snad pod tím dojmem naši muzikanti nasadili neuvěřitelné tempo. Asi 8minut jsme je proklínali, pak se ovšem ozval ohromný aplaus. A naši flétnistku Lenku označili slovenští kamarádi za nejlepší českou flétnistku (potlačila svoji moravskou hrdost a ustála to :-). Fotografie, hlavně ze závěrečného pořadu najdete ve „fotoalbu“.

Podkrkonošský víkend (13.5.2005)
Ani po tak náročném dni, jakým každý pátek třináctého beze sporu je, nám nebylo dopřáno dostatečného spánku. Už o půl šesté v sobotu ráno jsme totiž vyráželi na tradiční jarmark do Jilemnice. Na dřevěném pódiu před radnicí jsme neúčinkovali sami, ale i místní ZUŠ nebo studentky textilní školy ve svých modelech. Při prvním vstupu jsme se přílišného potlesku nedočkali (protože jen málokdo v sobotu vstával tak brzy), zato při druhém vystoupení diváci aplaudovali ve stoje. Těžko říct, zda kvůli našemu umění nebo pouze kvůli nedostatku laviček. Každopádně jsme byli úspěšní, protože nikdo nespadl z podia, tanečníci porazili pouze jeden mikrofon a jednoho muzikanta, tanečnice Lucka zvládla svou premiéru na výbornou a vítr nám nezvedal sukně o nic víc než to s potěšením činili při tanci kluci. Štědrost pořadatelů se projevila v tom, že se někteří z nás přejedli koláči a buřty.
Moderní autobus asi překvapil podkrkonošské domorodce podél úzkých okresních cest. Na zpáteční cestě byl totiž přinucen k malé zajížďce muzikanty, kteří se chystali na chalupu ke Komárovi na soustředění / relaxační / studijní pobyt. Čím tato akce nakonec byla, je diskutabilní, v každém případě neměla chybu. Protože si na to muzikanti nezajistili fotoaparát, zůstanou nádherné pohledy na žluté moře pampelišek a vůbec květnovou přírodu jenom ve vzpomínkách.

IX. Postavení máje (15.5.2005)
   Postavení máje proběhlo letos opět hladce bez komplikací a načas, nebylo by však bývalo možné bez organizační práce organizační vedoucí Pavly Řádkové, za což jí tímto organizujeme, totiž děkujeme..!
   Jak to letos v Pileticích na Šrámkově statku vypadalo? Růžově. Máj spanilá - rovná, vysoká, rovně postavená, s bohatou korunou a opentleným věncem, počasí slunné, prasátko obzvláště vypečené, šermíři navzájem biti a diváci dobře baveni, dlažba roztančená tanečníky a vzduch vylepšen zvukovými vibracemi přítomných muzik. Kdo neviděl, o moc přišel. Přišel příště.
   Nečekaným šokem byl přílet a následný rej čarodějnic - až z Prahy! Křičely, poroučely tance, vtáhli přítomné pány do kola a nechaly zvolit jednu miss ze svých řad. Vedly čarodějnice mladší, do 130 let, nakonec bylo věkové kriterium zpřísněno a vyhrály ty nejmladší, okolo 100let mladé.
   Snímečky najdete ve fotogalerii - račte kliknout.

Poznatky z česko - moravského večera (17.3.2005)
   Náš včerejší záskok za cimbálku v AC klubu dopadl dobře. Péša přispěchala z brigády v Carrefoure ve skvělém čase a mohlo se začít jen o čtvrt hodiny později proti avizovanému začátku. Na rozjezd jsme začali instrumentálním Dupákem, ale pak už byly jen zpívané věci. Díky Milušce a Jítě za pomoc při zpěvu, i když měly nevděčnou úlohu - ty věci, které jsme vybrali, byly spíš pro muziku. To pro případ, že by z tanečňáku přece jen nikdo nedorazil, což nám nakonec málem dalo za pravdu. Zarýmovaná Péša si hlasivky trochu šetřila, tak si krásně zabekaly hlavně Lenka a Jana, sice ten moravský přízvuk, ale co... :-)
   Hráli jsme slíbenou půlhodinu. Pak jsme se převlékli do civilu a část z nás odešla za jinými povinnostmi, ale objevil se pokušitel = moravák Zbyněk a přemlouval naše zbylé zdravé jádro k moravskému repertoáru. Nakonec to nebyl zas takovej průšvih, ba dokonce pod vlivem několika calvadosů to šlo vnímat jako výborná muzika. Jako příznivce českého folkloru mě teda trochu mrzí, že tohle jamování tří zmatených kontrášů a primáše, který neustále upadával do druhého hlasu, odměňovalo obecenstvo větším potleskem než předtím připravený program Dupáku, ale to už je úděl nás Čechů. Aspoň nás to přinutí máknout na sebevědomém projevu a taky na repertoáru, abychom měli víc vypalovaček.
   V každém případě je dobře, že jsme tuhle akci vzali, protože to naše muzikanty trochu pošťouchlo. V Ácéčku se s námi počítá zase někdy v říjnu, uděláme to ve větším stylu.

Konec zimy? (10.3.2005)
Sněhu kolem pořád dost a dost a jaro nikde. Občas už to vypadá, že se konečně dočkáme teplého března, ale přeci jen ještě vládne paní Zima, Morana, Smrtka nebo taky Smrtholka. Proto se teď v neděli chystáme tu Smrtholku z Králového Hradce vynést a konečně se dočkat jara. A aby se nám ten nástup teplého počasí podařil přivolat jaksepatří, tak do vody hodíme hned Smrtholky dvě! Jednu za Dupák a druhou obloukem pošle do Labe Červánek, bez kterého bychom si tuto akci již nemohli představit. Oba soubory jsme byli zvyklí vídat, jak Vynášení Smrtholky zahajují tanečním vystoupením v Jiráskových sadech. Letos ale tanec zřejmě nebude, vzhledem k silné sněhové pokrývce i k slibované další nadílce. Fotografie z předloňského ročníku akce otevřete kliknutím zde a můžete se přesvědčit, že žádný rok to není s tím počasím špás.

Masopust v Třebechovicích pod Orebem (6.2.2005)
Masopustní průvody jsou rok od roku vydařenější, zábavnější, jednoduše dokonalejší.
Technickou novinkou byl megafon v podobě plechového kornoutu, kterým Masopust ohlásil začátek masopustního reje a požádal pana starostu o písemné svolení k převzetí vlády nad městem... celý článek i s fotografickou přílohou